Dan vedl Lucku pomalu nejdelší zámeckou chodbou. Nikde se neozývala ani hudba, ani bujaré veselí. Chodbu osvětlovaly jen svíčky, na stěnách visely obrazy, zrcadla a lovecké trofeje. Na konci chodby byly dveře, vedoucí do obrovského sálu. V něm nebyla zapálená jediná svíčka, takže tam byla jen tma a tma. Lucka začla mít strach. Ten se ještě zvětšil, když Daniel Lucii najednou pustil a zmiel. Lucka se pomalu otáčela na místě. Nebyla chopná slova a nevěděla co dělat. Najdenou se rozsvítil křišťálový lustr. Přímo před Luckou stáli dva lidé. Muž a žena.
"...Mami? ...Tati?" řekla nejistě Lucka. Ti dva se na sebe podívali a se slzami v očích běželi k ní. "Lucinko!!"
"...Mami? ...Tati?" řekla nejistě Lucka. Ti dva se na sebe podívali a se slzami v očích běželi k ní. "Lucinko!!"
?? 
What the..?