Callis, 17.dopis pro Cathrine

15. října 2011 v 22:49 | °Majdush° |  Caliss, protože život není pohádka
Milá Catherine,
Jak jistě víš, psala jsem ti o tom, jak mě Mirek naštval. Strašně moc bych teď chtěla psát o tom, jak jsme se usmiřovali. ale... No uvidíš sama...
Druhý den jsem přišla k němu do kabinetu, chtěla jsem to s klidem nějak vyřešit. Vešla jsem tam, tak jako o skoro každé velké přestávce. Akorát telefonoval. JAPONŠTINOU! Naštvalo mě to, ale potlačila jsem emoce, dala jsem vařit vodu na čaj a sedla si. Když to konečně položil, zeptala jsem se ho co se děje. Řekl mi, že mu jeden japončík potvrdil ubytování. "Aha." řekla jsem s naprostým klidem. "Takže... Společný léto nebude?" Zeptala jsem se se slzami v očích. "Liss, víš moc bych rád, ale do toho Japonska prostě musím. Chtěl bych... jedonou až budu mít rodinu... Japonsko má na to, stát se velmocí. Až budu mít rodinu, chci se tam s ní přestěhovat." Docela to zabolelo. "To... To nebylo od tebe hezký..." vstala jsem a šla jsem k oknu. "... Jak to mezi náma vlastně je?" otočila jsem se na něj. Pohled do jeho očí... Ty oči jsem viděla i přes slzy... Chytil mě za ruku a řekl "Jak to myslíš, Lásko?" Evidentně si neuvědomil, co z jeho slov tak zabolelo. "Jednou až budeš mít rodinu? Jak jsi to jako myslel?" Nedokázala jsem se ubránit zoufalému tónu... "No... Myslíš že je blbost mít rodinu?" Podíval se na mě nechápavě. "Ty se mnou moc do budoucna nepočítáš, viď...?" slza padla k zemi. "Co to je za otázku?" Další totálně nechápavej pohled... "Vlastně se mnou nepočítáš ani do léta co?!?!" Zůstal stát s otevřenou pusou... Chtěla jsem jít pryč. Daleko od něj. Aspoň na chvíli... Došla jsem jen ke dveřím z kabinetu. Chytil mě za ruku a chtěl mě políbit. Já ho ale odstrčila. "Elisabeth... Liss co se stalo?" zeptal se blbě. "Víš co se stalo? Stalo se to, že už teď vím že prázdniny budou stát za houby... Ty si budeš někde kdoví kde s japonkama jíst hezky sushi hůlkama, zatímco mě se akorát bude stýskat někde v jižních čechách an táboře! Ale jak myslíš..." Nečekala jsem na odpověď. Prostě jsem odešla.
Od téhle hádky jsou to už asi tři dny... Za ty tři dny mi poslal jen esemesku "promin" Hezký že jo? :( Ale co. Se špatnou náladou mi teď celkem dobře pomáhá Tadeáš.. No není to jen nějakej kluk, je to vážně kamarád. Byli jsme spolu párkrát na kafi. Je moc milej. Vždycky mi zvedne náladu. Škoda jen, že mu nesmím říct o Mirkovi. za těch pár dní, co se známe, mi příde, že se známe už roky. Je to vážně zvláštní. Nejlepší je, že se neurazí jen kvůli tomu, že mu nechci říct co mě trápí. Nenaléhá na mě. Prostě pecka kámoš!
Zatím vše,
s láskou Liss
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama