Říjen 2011

Caliss, další temný den->Nemyšleno nijak rasisticky ;-)

28. října 2011 v 0:16 | °Majdush° |  Caliss, protože život není pohádka
ČLÁNEK NEMÁ NIJAK NIKOHO URÁŽET! POKUD BY S NÍM NĚKDO NESOUHLASIL PIŠTĚ NA majdusha@gmail.com ;) DĚKUJI

Chlapec šel jen tak sám noční ulicí, v odlehlé části Hlavního města. Vždyky byl proti rasismu. Byla to jedna z mála jeho zásad. Romů se bál. V části, kde bydlel nebyli ti "Zlí a Hodní". Bydlí tam jen parta lidí, co pijí víc než je zdrávo. Ne parta. Spíše se chovají jako tlupa opic. Mladž Patrik Winkler nemá moc kamarádů. Jen málokdo se dostane pod jeho "slupku". Není introvertní, ale je docela nedůvěřivý a spíš více než méně sukničkář. Ovšem stejně tak, jakoby nikdy neuhodil dívku, nikdy by ani neřekl slovo mířené rasisticky. Vždyť jeden z jeho kamarádu je rom. To ale nezajjímalo pouliční vandaly. Člověk pak už nerozeznal, jestli je snědší barvy nebo se jen několik měsíců nemyl.
Tlupa složená z takovýchto individuí právě popíjela krabicové víno a levné pivo na rohu jedné ulice. Toutéž ulicí si kráčel i Patrik. Když kolem nich prošel, nevšímal si jich. Vlastně o nich vůbec nevěděl. Už kolik měsíců měl plnou hlavu jedné dívky. Nedokázal se poprat s vlastními city, tak ji zesměšnil před celou školou. Kráčel s myšlenkami někde u Elissabeth Dubské. Nekoukal kolem, koukal do země, možná i někam "dál". V nestřeženém okamžiku k němu přišla zezadu tlupa vyvrhelů. Jeden z nich ho chytil za rameno. Patrik se otočil. "C-co se děje?" Zeptal se zmateně. "Dej sem prachy frájo!" Vypustila zarostlá obluda se smrdutým dechem a zkaženými zuby z něčeho, čemu se u normálních lidí říká ústa. "Promiňte, ale nemám peníze" Odpověděl popravdě. "Jo tak ty nemáš?" Ozvala se další obluda. "Vždyť jsem to už řekl" začínal se bát, ale nedal to na sobě znát. V tom do něj jedna z oblud strčila takovou silou, až se skácel na zem. Dalších několik do něj začalo kopat. Jeden vytáhl nůž a pobodal mu ruce. Patrik křičel, ale nikdo tam nebyl. Zloději mu vzali prázdnou peněženku. Když zjistili, že v ní peníze doopravdy nejsou, pohodili jí o kousek dál od Patrika. Ten v tu dobu již byl v bezvědomí. Kolem šel nějaký pán. Mířil na noční směnu do nedalekého non-stop baru. Chlapci ihned zavolal záchranku.
Když se dostal do nemocnice, byl při vědomí. Zašili mu rány od nožů a ovázali hlavu, ze které mu tekla krev hned po prvním dopadu na zem. Když doktorům odsoouhlasil, že je v pořádku, vstal. V zápětí ale omdlel.
Matka u něho byla 18 hodin téměř v kuse. "Liss... Liss promiň... Miluju... Miluju tě..." Ozval se chraplavý, vyčerpaný hlas. To Patrik promluvil ze spaní. Po dalších dvou hodináh se probral. Nepamatuje si vůbec co se stalo. Naposled to, že po něm nějací lidé chtěli peníze. A co se stalo se zřejmě nikdy nedozví...

Caliss, 24. Dopis Pro Kate

27. října 2011 v 23:38 | °Majdush° |  Caliss, protože život není pohádka
Ahoj Kate!
Nikdy bych nikomu nepřála, aby ho někdo zmlátil tak, až bude v ohrožení života. Právě to se stalo Patrikovi. Nějací cikáni ho zbili. Nevím co jim udělal nebo neudělal, ale v každém případě teď leží snad na JIPce. Nu což. Chodit za ním nebudu, stejně by mě tam nepustili.
Mimo jiné-konečně je víkend. Naši odjeli k příbuzným do Londýna, Tadyho rodiče jsou zase někde na služební cestě, což znamená, že máme volných bytů víc než je potřeba! Teda... Přespávám já u něj, protože má větší postel než já. No ale na tom nezáleží.
Včerejší večer byl kouzelný. Po škole jsme se stavili v pekárně pro ty výborné višňové taštičky na kafe. Skvěle jsme si popovídali. Ani nevím jak to, ale zůstalo jen u takových těch letmých doteků, flirtovních úsměvů a svůdného klopení řas. Ale i tak to mělo cosi do sebe. Dohodli jsme se, že se v šest sejdeme u něj. Musela jsem si vzít s sebou takové ty základní věci, jako sexy noční košilku, kartáček na zuby a čisté spodní prádlo na další den. Samozřejmě, že jsem se musela patřičně zkrášlit. Takže jsem v 18.05 zvonila u jeho dveří.
Otevřel mi a jen co jsem vešla dovnitř, stihla jsem sotva avřít dveře a odložit tašku, mě začal vášnivě líbat. Hladil mě nejdřív po vlasech. Potom postupoval níž a níž. Potom mě celou rozvášněnou a nažhavenou pustil a zeptal se mě jestli si dám něco k pití. Celá vykolejená jsem řekla že klidně. Tak mě chytim za ruku a odvedl do jídelny. Bylo tam zataženo a zpozarohu jsem viděla nějaké, takové jiné než žárovkové, světlo. Neměla jsem ale možnost zjistit co to je, ani co mě čeká. Tadeáš mi zavázal šátkem oči a odveld mě ke stolu. Něco tam krásně vonělo. Když mě usadil, rozvázal mi oči. Seděla jsem za stolem plným svíček a jídla. Neřekl mi, co to je, přesto že jsem se ho ptala. Prý "Spesialité alá Ted". No tak jo. Pustili jsme se do jídla. Bylo to vážně výborné.
Pak jsme se za doprovodu vroucích polibků přesunuli do jeho pokoje. Ne přesunuli. Vlastně mě tam odnesl. Položil mě na postel a začal mě pomalu svlékat. Líbal mě a hladil snad na každém místě, kde mi to bylo příjemné. Láskyplné a vášnivé polibky a hlazení pak začalo doprovázet i postupné ukojování našich sexuálních potřeb.
Nebylo to poprvé, co jsme se spolu milovali. Ale tentokrát to bylo poprvé co jsem při tom měla orgasmus. To je... Mám pocit něco úžasného. Nakonec jsme si vlezli společně do vany, kde jsme se vzájemně umyli, on mi vyytáhl další jeho košili, ve které jsem si spokojeně usnula při zvuku bušení jeho srdce v hrudi.
Tvoje Liss K~

Caliss, 23. Dopis Pro Kate

25. října 2011 v 9:39 | °Majdush° |  Caliss, protože život není pohádka
Ahoj Kate...
Už jsem zadaná jako každý normální člověk. Ve vztahu s Tadeášem. I když Mirek si myslí že jsme spolu pořád. Pro mě je konec. Řekla jsem mu to...
Včera jsem šla k němu domů. Když mi otevřel dveře, začal mě líbat. Nechtěla jsem aby to zkončilo takhle. Ale byl to takový nějaký sex na rozloučenou. Když bylo po akci a já seděla na jeho posteli. Řekla jsem mu, že si musíme promluvit. "A o čempak lásko?" a pohladil mě po vlasech. Ucukla jsem. "Víš... Myslím že je na čase to zkončit..." Podívala jsem se mu do očí. Jeho láskyplný úsměv se změnil ve vyděšenou grimasu. "Jak... jak to myslíš??" Podíval se na mě vyděšeně. "No... Tak jak to říkám... Ty si teď odjedeš kdo ví kam a já... zůstanu tady... daleko od tebe!" Nemohla jsem mu říct, že chci být s Tadym. "T-t-to přece nejde!" řekl mi se slzami v očích. "Promiň..." natáhla jsem se pro třičko a kalhoty. ale on byl rychlejší. Tričko mi sebral. "Co blbneš...?" zeptala jsem se ho. "Vezmu si ho s sebou do Japonska." Pokusil se o úsměv. -A já teď jako půjdu domů jen v podprsence??- Blesklo mi hlavou. "Hmm... no tak jo." Oblékla jsem si džíny a odešla, zatímco on mi šel uvařit čaj. Rychle jsem přeběhla chodbu aby mě nikdo neviděl a zamířila jsem k Tadeášovým dveřím. Ještě štěstí, že byl doma. Jinak bych asi musela Mirka poprosit o jeho tričko. A to bych nechtěla. Tadeáš mi otevřel a byl překvapený, co to má být. Rychle jsem vešla dovnitř a poprosila jsem ho o něco na sebe. Dal mi jednu z jeho košilí, které mu tak hrozně moc sluší. Neptal se, proč jsem jen v podprsence. Zeptal se ale, jestli je všechno v pořádku. Jestli mi ten hulvát něco neudělal. Řekla jsem mu, že s tím "hulvátem je konec. Pak jsme se začali líbat a zkončili spolu ve sprše. A potom i v posteli. Poprvé jsme se spolu milovali a bylo to doopravdy z lásky, a bylo to pro mě něco úplně nového. S NÍM mě vážně hnala jen LÁSKA a nic víc. Prostě to bylo kouzelné. A jsem jen jeho! Miluju ho. A on mě také.
Tvoje Elissabeth Kovaříčková :-)

Caliss, 22. Dopis Pro Kate

22. října 2011 v 18:20 | °Majdush° |  Caliss, protože život není pohádka
Milá Kate,
Konečně jsem doma. Proč konečně? Protože se to už vážně nedalo vydržet... Pořád jsem lítala mezi Mirkem a Tadym. Nemůžu být s obouma. A přitom je oba dva chci mít. je těžké si vybrat, ale musím. Nevím jak, ale nějak Mirkovi budu muset říct že je konec. Nemá to cenu. Já to prostě tak nějak cítím. Nechci se dál scházet s někým, s kým nesmím. Pořád to je můj učitel to se sice změní, ale fakt, že pořád bude o dost starší tu zůstává. S Tadym můžu být kdy chci. Pane bože. Jak to mám stihnout...? Psal mi esemesku, jestli se u něj nechci stavit. Jasně že NECHCI! Ale... možná to bude jediná příležitost, kdy mu to říct. Jdu na sebe teda hodit oblíbené tričko a běžím.
S láskou, tvoje Eliss Dubská

Caliss, 21. Dopis Pro Kate

21. října 2011 v 12:51 | °Majdush° |  Caliss, protože život není pohádka
Ahoj Kate!
Ještě předevčírem jsme byli s Tadeáškem jako kamarádi, a od včerejška.... No začnu od začátku. Už jsem to nevydržela a řekla jsem mu o Mirkovi. Vzal naprosto skvěle. No a večer... seděli jsme u něj na posteli a probírali cestu zpátky domů. Pak že se půjdem mrknout ven. Chtěli jsme jít ke sjezdovce, kde v zimě prodávají punč a čaj, v létě zas zmrzku a točenou Kofolu. Právě na Kofolu jsme chtěli zajít. No... nedošli jsme tam. Já... když jsme Obešli skoro celou chatu a on mi zrovna něco říkal, tak... chytila jsem ho za ruku a políbila. On mě chytil kolem pasu a přitiskl na stěnu. Vášnivě jsme se líbali. Bylo to... bylo to vážně úžasné. Kdyby nezačali zvonit na večerní program, asi by jsme tam byli celkem dlouho.
Mirek je na mě naštvanej. Totiž... Ráno jsme se zase "zastavili" s Tadym v jedné místnosti. Nemysleli jsme si, že tam někdo přijde. Ale přišel. A ne jeden. Líbáme se tam jakou dobu a pak se dostavil potlesk a pískání. Přišla tam skoro celá třída. Tleskali, pískali a smáli se. Mirek přišel k nám a poslal nás do svých pokojů. Tvářil se celkem naštvaně. Pak za mnou přišel. Po dlouhé době jsme spolu mluvili. "Liss! Co to jako má být??" Zeptal se naštvaně a napůl jsem z toho cítila zoufalství. "Noo..." sakra! Nevím jestli jsem připravená o něj přijít. Nechci se jen tak bez boje vzdát ani jednoho z nich. "... Přišlo mi, že na nás někdo přijde, tak jsem chtěla jakože odvést pozornost." Prošlo mi to. Nevím jestli tomu skutečně uvěřil, nebo jen chtěl. Obejmul mě. "Nechci tě ztratit Lizí..." zašeptal mi do ucha. Ještě že v tu chvíli zaklepala na dveře učitelka. V tu chvíli mě pustil. Dělal že mi domlouval kvůli Tadymu. Nevím, jak to teď bude. Ale... nějak to dopadne.
S láskou, tvoje Liss

Caliss, 20. dopis pro Kate

21. října 2011 v 11:58 | °Majdush° |  Caliss, protože život není pohádka
Milá Kate,
jsem teď na té škole v přírodě, takže mám tak nějak docela dost času... No... Jaký to tu je?? Taková ani velká, ani malá horská chata, do které se naše třída sotva vejde. Ne, to zas trošičku přeháním... Ale stejně. Ale je to tu celkem fajn. Vím kde tu je "marodka". Takže vím, kde je Mirek. Byla bych radši kdybch to nevěděla... Počasí je docela hezké, je tu celkem teplo, takže není problém jít ven jen v tričku. Máme tu prakticky volný program. S tím, že musíme být nahlášení půl hodiny před jídlem. Prostě ideální. Ani nevím, jestli tu někdo má nějakou tu flašku. A vlastně mi to je i jedno. Zase bych vyvedla něco, čeho bych litovala. Ale to vlastně zvládám i bez alkoholu. I když toho posledního nelituju. Momentálně mi příde že jsem spíš nezadaná než zadáná tak komplikovaně. Proč? No, s Mirkem spolu nemluvíme, a nejspíš to tak asi i zůstane. S Tadym... No nic dalšího se nestalo. Jsme jak nejlepší kamarádi. Zrovna včera jsme hráli mega-obří polštářovou bitvu. U toho jsme se nasmáli! Bylo to víc než super, ale prostě jen jako u nejlepších kamarádů. Takže v podstatě nic nového. Jejda, oběd. Tak já ti zase napíšu.
Měj se hezky, tvoje Liss

Důležitá zpráva->Callis<-

18. října 2011 v 21:08 | °Majdush° |  Caliss, protože život není pohádka
Ahojte!
Pomalu ale jistě (možná i rychle Smějící se) se Caliss blíží k 20. dílu. Proto bych vás chtěla poprosit o vaše dojmy, pocity, kritiky, nápady, připomínky a tak dále a tak dále. Moc prosím, komentujte Smějící se Mimo jiné se v Caliss objevuje hodně nových postav, tak jestli se v tom někdo třeba nestíháte orientovat, tak přidám takovej malej přehled Mrkající
Vaše Majdush

Callis, 19.dopis pro Catherine

18. října 2011 v 21:02 | °Majdush°
Ahoj Kate…
Včera jsem byla u Tadyho na tom kafi. Udělal mi kafe s mléčnou pěnou posypanou čokoládou. Lepší jsem ještě neměla. Kecali jsme o všem možném, já mu povídala, jak to chodí u nás ve škole. I když teď už to je v podstatě na nic, když je konec školního roku a jdeme do prváku. Zjistili jsme, že oba máme namířeno do stejné části Prahy! Akorát s tím rozdílem, že on jde na obchodní akademii. Ta je hned vedle našeho gymnázia. A co víc-lidi z obchodky chodí k nám do školní jídelny! To znamená, že spolu budeme jezdit vlakem a tramvají a budeme se potkávat v jídelně. No prostě pecka! On je teda jediný, o kom vím, že jde někam do blízkosti mé školy. Je zvláštní jak rychle se člověk stihne zamilovat do někoho cizího. NE! ZAMILOVAT NE!! Co to vůbec píšu… On mi na oplátku povídal, jak to bylo u něj. Je zvláštní, že
No a jak jsme tak seděli vedle sebe, smáli se každé kravině, napadlo ho, že si pustíme Arachnid. Horor plný pavouků… Nemám je moc ráda, abych se přiznala… No ale fajn. Ze začátku jsem to snášela tak nějak dobře, ale potom jsem se chtěla schovat. Instinktivně k němu samozřejmě. Jenže… ani nevím jak, ale…. Políbili jsme se. Nezůstalo jen u jednoho polibku. Líbá tak krásně… K ničemu víc samozřejmě nedošlo! Nevím, proč se to stalo. Ale… vadí mi na tom jedna věc. A vadí mi víc, než si můžeš představit… Ta věc… Říká se jí… No… Prostě a jednoduše… Zamilovala jsem se do něj… A on nevypadal, že by na tom byl jinak. A Mirek…? Nesmí se to dozvědět. Pokud možno nikdy… Ale to pak nevím, jak to budeme dělat ve škole. A neměla bych Tadeášovi o Mirkovi říct? Ach jo! Proč je to tak složité…
A zítra odjíždíme na ŠVP…
S láskou, tvoje Liss

Callis, 18.dopis pro Cathrine

18. října 2011 v 21:02 | °Majdush° |  Caliss, protože život není pohádka
Ahoj Katee...
Mezi mnou a Mirkem je to pořád stejně... nijaký. Ve škole se sotva na sebe podíváme, o hodině si mě naštěstí nevšímá. A novinka!! Nový přírůstek! Do třídy přišel novej kluk... Tadeáš Kovaříček. Jo! TEN Tadeáš. Mirkův soused, můj kamarád. Nevím proč, ale pár lidí se mě ptalo, jestli s ním chodím. Nechápu proč. Je blbost aby to tak vypadalo. A myslím že to nechci měnit. JEN KAMARÁDI! Nevzdám se Mirka jen tak...
A blíží se květen! To znamená že i ŠVP! Doufám že se do té doby s Mirkem usmíříme a tak... A Tad jede taky! To bude sranda! A dneska nám třídní říkala prej: "A ne že budete s sebou vvozit nějaký alkohol!". No už ot vidim... Nikdo nic sebou brát nebude... Ironie bolí...! Jo a mimo jiné, nevím jestli jsem ti to už psala, ale... PŘIJALI MĚ NA TEN GYMPL!!!! Strašně moc jsem za to ráda!! Včera jsem tam šla dát zápisový lístek. To je tak úžasná škola! Ale až na jednu věc. Hrozně se bojím, že se tam ztratím. Je to sice jen jedna budova, ale jsou tam dvě schodiště a je to... Docela složité. No snad to zvládnu(a to si piš že zvládnu!)!!!
Jé přišla mi esemeska!!.....Tadeáš mě zve k němu na kafe! Tak já běžim... Měj se!
Tvoje Liss

Callis, 17.dopis pro Cathrine

15. října 2011 v 22:49 | °Majdush° |  Caliss, protože život není pohádka
Milá Catherine,
Jak jistě víš, psala jsem ti o tom, jak mě Mirek naštval. Strašně moc bych teď chtěla psát o tom, jak jsme se usmiřovali. ale... No uvidíš sama...
Druhý den jsem přišla k němu do kabinetu, chtěla jsem to s klidem nějak vyřešit. Vešla jsem tam, tak jako o skoro každé velké přestávce. Akorát telefonoval. JAPONŠTINOU! Naštvalo mě to, ale potlačila jsem emoce, dala jsem vařit vodu na čaj a sedla si. Když to konečně položil, zeptala jsem se ho co se děje. Řekl mi, že mu jeden japončík potvrdil ubytování. "Aha." řekla jsem s naprostým klidem. "Takže... Společný léto nebude?" Zeptala jsem se se slzami v očích. "Liss, víš moc bych rád, ale do toho Japonska prostě musím. Chtěl bych... jedonou až budu mít rodinu... Japonsko má na to, stát se velmocí. Až budu mít rodinu, chci se tam s ní přestěhovat." Docela to zabolelo. "To... To nebylo od tebe hezký..." vstala jsem a šla jsem k oknu. "... Jak to mezi náma vlastně je?" otočila jsem se na něj. Pohled do jeho očí... Ty oči jsem viděla i přes slzy... Chytil mě za ruku a řekl "Jak to myslíš, Lásko?" Evidentně si neuvědomil, co z jeho slov tak zabolelo. "Jednou až budeš mít rodinu? Jak jsi to jako myslel?" Nedokázala jsem se ubránit zoufalému tónu... "No... Myslíš že je blbost mít rodinu?" Podíval se na mě nechápavě. "Ty se mnou moc do budoucna nepočítáš, viď...?" slza padla k zemi. "Co to je za otázku?" Další totálně nechápavej pohled... "Vlastně se mnou nepočítáš ani do léta co?!?!" Zůstal stát s otevřenou pusou... Chtěla jsem jít pryč. Daleko od něj. Aspoň na chvíli... Došla jsem jen ke dveřím z kabinetu. Chytil mě za ruku a chtěl mě políbit. Já ho ale odstrčila. "Elisabeth... Liss co se stalo?" zeptal se blbě. "Víš co se stalo? Stalo se to, že už teď vím že prázdniny budou stát za houby... Ty si budeš někde kdoví kde s japonkama jíst hezky sushi hůlkama, zatímco mě se akorát bude stýskat někde v jižních čechách an táboře! Ale jak myslíš..." Nečekala jsem na odpověď. Prostě jsem odešla.
Od téhle hádky jsou to už asi tři dny... Za ty tři dny mi poslal jen esemesku "promin" Hezký že jo? :( Ale co. Se špatnou náladou mi teď celkem dobře pomáhá Tadeáš.. No není to jen nějakej kluk, je to vážně kamarád. Byli jsme spolu párkrát na kafi. Je moc milej. Vždycky mi zvedne náladu. Škoda jen, že mu nesmím říct o Mirkovi. za těch pár dní, co se známe, mi příde, že se známe už roky. Je to vážně zvláštní. Nejlepší je, že se neurazí jen kvůli tomu, že mu nechci říct co mě trápí. Nenaléhá na mě. Prostě pecka kámoš!
Zatím vše,
s láskou Liss