Callis, 9.dopis pro Catherine

28. září 2011 v 10:33 | °Majdush° |  Caliss, protože život není pohádka
Ahoj Cathrine...
Ani nevíš jak moc jsem teď nešťastná. A důvod? Tenhle důvod nosí jméno PATRIK...
Představ si, že on ve škole všem říká jak spolu chodíme. Ale tak to bych ještě pochopila. Ale... on Roztrubuje i to co se mezi námi stalo. Takže pokažd když jdu po chodbě, vidím jak se lidi kolem na mě dívají,někdy i neslušně ukazují, a šeptají si: "Jo! To je ata co spala s Patrikem."
Snažila jsem se s Patrikem mluvit, ale nějak jsme se k tomu dostali chtě nechtě ve školní jídelně. Ve středu se tam sejde vždycky téměř celá škola. Snad kromě prvního stupně. No a jak jsem se s ním celou dobu snažila mluvit, tak jsem si za něj stoupla ve frontě na výdej jídla. On si mě nevšiml, protože byl zabraný svým mobilem.
"Patriku, můžeš mi laskavě říct, co to rozhlašuješ po škole???" Zeptala jsem se ho celkem namíchnutě. On mě chytil za zadek a řekl: "Ale no tak, kočičko! Copak na mě budeš vystrkovat drápky?"
Praštila jsem ho do ruky, kterou si naštěstí díky tomu z mého zadku sundal. "Nejsem tvoje kočička!" Procedila jsem zkrz zuby. "A nechodíme spolu. Nechápu proč takovou blbost každému vykládáš. A už vůbec nevím, jak můžeš někomu troubit co jsme spolu měli!" Dodala jsem.
"Jak jako že spolu nechodíme??" nepochopil mě.
"Jak bych mohla chodit s někým kdo se chová takhle?" odpověděla jsem na vysvětlenou.
"Takže ty se mnou nejdřív spíš a pak se chceš chovat jakože se nic nestalo jo???" zvýšil hlas a pár lidí se po nás otočilo. "Neřvi na mě! Nejsem na to zvědavá. A nedělám jakože nic, ale promiň, tohle vážně přeháníš!" Mluvila jsem pořád stejně tiše jako předtím.
On jen znechuceně zařval: "Jseš jen obyčejná kurva nic víc!!" Spousta lidí se otočila. V tom mi prostě vystartovala ruka a obtiskla se na jeho tváři. Ozval se hlasitý smích a nadšené tleskání. Vážně puberťáci v téhle škole...
"Zrovna TY mi budeš říkat že jsem kurva co???" Otočila jsem se o 180° a zmizela jsem všem z dohledu. Málem jsem v té rychlosti, nebo možná přes slzy v očích neviděla na cestu a vrazila jsem do někoho. Tak nějak nevím jak se nám to povedlo, ale oba jsme spadli na zem. Při tom padání jsem se mírně praštila do hlavy. Když jsem si protřela oči, abych nšco viděla, spatřila jsem kluka, jakého jsem ještě nikde neviděla. Měl krásně modré oči, kudrnaté hnědé vlasy na ramena a jemný obličej. Mohlo mu být tak 19 let. Zeptal se mě tím nejkrásnějším hlasem na světě:"Jsi v pohodě?" Vstal a podal mi ruku. Podívala jsem se znovu do těch krásných očí, usmála jsem se a s jeho pomocí jsem se postavila na nohy. Jenže hlava nějak nespolupracovala a zamotala se mi tak, že jsem málem znovu spadla. Podotýkám MÁLEM! Tentokrát mě chytil. Se slovy: "Asi ti není úplně nejlíp co?" Mě dovedl k lavičce. Sedla jsem si, abych znovu neupadla, když jsem teď byla na chvilku nepřidržovaná. Hlava se mi motala jako na kolotoči. Najednou jsem měla před očima černo.
Když jsem se probudila, ležela jsem na nějaké posteli, v nějakém cizím bytě.
"Kde to jsem?" hlesla jsem potichu.
"Už jsi vzhůru Eliss?" Zase jeho hlas. V tom se objevil ve dveřích.
"Jak... Jak víš jak se jmenuju??" zděsila jsem se.
On ale v klidu odpověděl:"Mělas u sebe peněženku. Peněženku s průkazkou na vlak. Tam máš napsané jméno."
No jo vlastně má pravdu. A občanku jsem si zapoměla do peněženky dát. "A... co tu dělám? Vím že jsem do tebe vrazila v jídelně, ale pak už si nic moc nepamatuju. jen... Pak jsem nějak padala a tys mě chytil ne?" musela jsem zjistit co je pravda a co se mi jen zdálo.
Podal mi hrnek kafe se slovy: "Ano. Potom jsem tě posadil na lavičku a tys omdlela. Nepříde mi, že by ti bylo něco vážného, jen ses asi pěkně uhodila do hlavy. Doufám že ti nevadí, že jsem tě místo do nemocnice odvezl k sobě...??" Tázavě se na mě kouknul a já jen rozpačitě řekla: "No... ani tě neznám..." a konečně jsem našla odvahu podívat se do těch nádherných modrých očí. "Pardon, mademoiselle" řekl s dokonalým francouzským přízvukem a pokračoval: "Jsem Mirek Garruk. Je mi 26 a učím na zdejší škole. Hm?" mile se usmál.
"Aha takže vy jste pan učitel..." koukla jsem se do země. Vážne super!!! A já se těšila že taky existují normální kluci. Asi ne...
"No, a co kdyby ses teď představila ty, Liss?" zeptal se.
Když nvím co dělat, koukám se na hodinky. Jo. I tentorát jsem se podívala. Bylo už půl třetí. V jídelně jsem byla někdy kolem jedné... "No, snad někdy příště, budu mudet domů." řekla jsem místo jiné výmluvy. Možná... Třeba učí na jiné škole než je ta naše. Přeci jen jsme v Praze, školy jsou v podstatě na každém rohu. Nechci ho hned ztratit, když jsem ho sotva poznala!
"Kde bydlíš? Já tě tam hodím!" nabídl se.
"No... To by jste byl vážně moc milý, ale já to snad nějka zvládnu" Bylo zvláštní, najendou mu vykat... Ale celkem jsem to zvládla.
"Vážně tě hodím, kam budeš potřebovat. A proč mi vykáš? Jsme snad dospělí ne? Zvládneme tykání, co??" řekl celkem naivně.
Nenechala jsem se hodit domů. Zvládla jsem to MHD. Hlava už mě taky nebolí. Jen Mirek mi jí zamotal... A to totálně.
Tvoje Liss
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miw | 28. září 2011 v 10:54 | Reagovat

Krása :)
Fandím Mirkovi a Liss, aby jim to vyšlo, pokud něco bude :D
Milej a krásnej učitel, no komu by nezamotal hlavu,že :D

2 Majdush | E-mail | Web | 28. září 2011 v 11:30 | Reagovat

Děkuji mockrát :-)  Myslím že Mirek se dostane na hlavní postavu jejího života :-D

3 Miw | 28. září 2011 v 12:01 | Reagovat

To je dobře ,potřebuje někoho takovýho,jako je on :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama